Zdroj článku: www.pravonadetstvi.cz

Děti a mládež se mnohem častěji než dospělí mohou dostat v důsledku své zranitelnosti do obtížné situace. Proto existuje systém sociálně-právní ochrany dětí, zahrnující opatrovnictví, poručenství, poskytování zvláštní ochrany dětem, které nejsou v péči svých rodičů, včetně systému náhradní rodinné výchovy, výchovně poradenskou činnost, hmotnou podporu nezaopatřených dětí a jejich rodičů a speciální ochranu dětí a mladistvých trestněprávními předpisy.

Příběh

Učitelka tělocviku na základní škole oznámila pracovnici sociálně právní ochrany nález podlitin na těle 10 leté Petry. Za přítomnosti policisty, třídní učitelky a kurátorky Petra ve sborovně školy spontánně vyprávěla o opakovaných fyzických trestech otcem za špatné známky a prohřešky ve škole. Výpovědi otce i matky se shodovaly. Oba rodiče preferovali tvrdou výchovu”, která byla podle nich zárukou charakteru. Oba byli v mládí za své prohřešky fyzicky trestání. Protože u Petry nepomáhaly domluvy, špatné známky zapírala, rodičům lhala, domnívali se, že toto její chování lze napravit pouze “řemenem”. Otec byl za své jednání podmíněně odsouzen. Přijal nabídku spolupráce s dětským psychologem na nových formách a možnostech korekce Petřina chování.