O pěstounské péči se nikdy nepsalo ani nemluvilo tolik jako teď. Mělo by mě to těšit, protože děti bez doma si zasluhují více pozornosti, než kolik se jim dosud dostávalo. Jenže mě to netěší. Naopak, jsem zmatená a v rozpacích. Když jsme před sedmi lety přijali první děti, byli jsme srozuměni s tím, že se nejedná o naše potomky. Však také možnost vidět je vyrůstat po našem boku je podmíněna tím, jestli si jejich biologičtí rodiče dokážou správně seřadit priority. Pokud včas pochopí, že alkohol, drogy a automaty nemůžou do jejich života patřit, snad budou jednou schopní ujmout se své rodičovské role zpět.

Celý článek najdete na: http://www.chcemebytpestouny.cz/content/poutnici-pestounske-pece